Papuchalkové - Puffins

Papuchalkové patří do rodiny Alek, což je čeleď rackovitá, ale jsou menší než ostatní Alky. Díky černobílému zbarvení a přímé chůzi jsou podobní tučňákům, avšak s nimi nemají blízké vztahy. Charakterizují se jejich jasně červenými nožkami a výrazně barevným zobákem, proto se jim také přezdívá″klauni oceánů″. I přes to, že papuchalky umí létat a mávnou křídly až 400x za minutu, přičemž vyvinou rychlost až 88km/h, nejsou dobří letci. Jsou ale výborní plavci a dokáží se ponořit do hloubky kolem 70 metrů, kde loví ryby, larvy úhořů apod. Mohou nachytat velké množství potravy najednou díky jejich čelistní kosti, které jim umožňují otevřít obě části zobáku rovnoběžně, a tak jim ze zobáku nevypadne ani jedna rybka. Papuchalkové pro potravu létají až 100 kilometrů na širý oceán.

Již zmíněná pestrobarevnost jejich zobáků však netrvá stále. V období mimo páření, kdy odlétají do teplejších krajů, barva opadne a vrací se zas na jaře, kdy slouží jako ozdobné roucho pro námluvy, které obvykle probíhají na cípech severní Evropa. Poté samci hloubí na okrajích útesů hluboké nory, do kterých samička klade pouze jediné vajíčko, na kterém se v sezení střídají oba rodiče. Po vylíhnutí mláděte se o něj starají také oba rodiče a to zhruba šest týdnů do doby, dokud není schopno pod rouškou tmy poprvé vylétnout. Když se naučí létat, zhruba na pět let opouští hnízdo a vrací se až v době, kdy jsou schopni páření.
V Norsku jsou největším výskytem papuchalků vyhlášené především Lofoty a Vesterály. Přírodní rezervace "ptačích ostrovů" najdeme jak v okolí městečka Bleik na Vesterálech, tak i v nejjižnější části Lofot na ostrovech Moskenesøy, Værøy a Røst.  

Papuchalkové se rozdělují do tří druhů a to Papuchalk bělobradý, Papuchalk černobradý a Papuchalk chocholatý. V Norsku jakož v celém Severním pobřeží je k zahlédnutí jen Papuchalk bělobradý.

Za papuchálkami jezdíme během poznávacího zájezdu Lofoty - perla severu.