Obytňákem z Hradce Králové na Lofoty

Autor: Daniel E., Hradec Králové

V jednom z prvních e-mailů jste mě upozornil, že severní Norsko je opravdu neskutečně daleko. Na tuto poznámku a tedy i na Vás jsem vzpomínal snad každý noční přejezd mezi jednotlivými místy a to díky špatnému výběru obytňáku, se kterým jsme cestu odjeli. Starý Fiat Ducato se slabým atmosférickým dieselem a průměrnou rychlostí něco málo přes 45 km za hodinu bylo dost i na mě co by vášnivého a dovolím si tvrdit i zkušeného řidiče s profesní způsobilostí. Slovo děs použiji podruhé, ale za to naposledy =).

Pokud bych mohl v krátkosti rekapitulovat cestu jako celek tak v číslech:  7965 km, 16 dní na cestě, 1158 litrů nafty, 2x noční trajekt a počasí, které nám nikdo i přes rozsáhlou fotodokumentaci nevěří. Modro, azuro, modro, azuro. Jediná přeháňka mírného deštíku byla 2 hod odpoledne poslední den v Oslo.

Itinerář:  Hradec Králové, Berlín, Rostock, Trelleborg, Jonkoping, Stockholm, Gavle, Umea, Lulea, Kiruna, Abisko, Narvik, Bardu, Sortland, Nordmela, Stave (kemp úžasný, ale pro obytňáky zavřený), Bleik a Andenes. Cíl dosažen za 56 hod, včetně zhruba 8 hodinového spánku.
Cesta ze severu: Andenes, Sortland, Stokmarknes, Svolvær, Henningsvær, Reine, A, Moskenes, Bodø, Mo i Rana, Trondheim, Ålesund, Geiranger, Dalsniba, Sandane, Lom, Otta, Lillehammer, Oslo, Goteborg, Malmö, Trelleborg, Rostock, Berlin, Praha, Hradec Králové.

Až v této chvíli jsem si uvědomil tu odvahu, vše podniknout celkem bez ztráty kytičky.

Nelze začít jinak než v Abisku. Cesta až do tohoto místa byla v celku náročná, ale pár zastávek jako například v muzeu Husqvarna bylo příjemných. Přejezd přes vnitrozemí do Abiska nás zaujal díky totálně rozbourané silnici, kde se jelo příkopy a v lepším případě štěrkovou cestou. Abisko však stálo za to. Přijíždíme zhruba v devět večer, parkujeme na rovince, to kvůli spaní a vyrážíme na trek nejdříve proti proudu a pak zpět až po ústí do jezera. Kolem půlnoci se za šera vracíme a uleháme.

Ráno směr Narvik a Bardu, kde navštěvujeme polární zoo. Stihli jsme krmení zvířat a hned poté hurá na souostroví. Pozdě večer dorážíme na ubytování do kempu a padáme únavou. Těšíme se na velryby. V Andenes jsme dle pokynů 19. 8. ráno, kontaktovali provozovatele velrybího safari a i přes modrou oblohu nám byl výlet zrušen díky mořské mlze. Opar tedy na moři byl. Tak snad zítra. Celý den po okolí Andenes a túry v okolí. Jedním slovem nádhera.

Druhý den jsme dopadli stejně jako den předchozí a tak s časovým výhledem trochu ve stresu vyrážíme na pláže v Stave a odtud krásnou krajinou po pobřeží přes malé pohoří k nádherným zátokám. V 17 hodin konečně odplouváme na moře za vysněnými velrybami. Odměnou nám je nádherná ocasní ploutev mizící v hlubině.

Přes ostrov s Papuchalky zpět do přístavu. Den končíme na typickém ubytování v Norsku - kempovišti v Andenes - kde večeříme, prohlížíme fotky, vzpomínáme na nádherné 3 dny, fotíme západ slunce (neuvěřitelný kýč) a vyrážíme na noční přejezd někam k Stokmarknes. V noci jsem se trochu ztratil a tak otáčím až na pobřeží ostrova Langøya zpět na Stokmarknes. Kromě mě to nikdo nezaregistruje, protože všichni tvrdě spí a tak se přiznávám až ráno při snídani na západním pobřeží zhruba 45 km od Stokmarknes. Návštěva muzea a místní restaurace dle doporučení a po 3 hod znovu na cestě do Melbu na trajekt. Překvapilo mě, jak je to blízko a tak vyrážíme na procházku po městě a okolí. Stále modro a tak fotíme a fotíme.

Dvacetiminutový trajekt utekl jako voda a míříme dle itineráře do Svolvær. Vámi doporučená vyhlídka nás zaujala natolik, že jsme se po prvním zážitku z výhledů rozhodli po návštěvě Svolvær vrátit na noc. Svolvær je úžasné město. Náměstí u turistického přístavu kouzelné. Objednáváme výlet na druhý den a doplňujeme zásoby. V podvečer se vracíme na vyhlídku přenocovat. Se synem podnikáme poměrně náročný trek po okolí, kontrolujeme teplotu vody, sedíme a užíváme si výhledů na krásnou krajinu.

Ráno poměrně brzy vstáváme a míříme do přístavu. Cílem je Trollfjord. Modro, teplo, orli, příroda, fjord, prostě další z nádherných zážitků z naší cesty. Pozdní oběd realizujeme přímo na parkovišti u katedrály. Procházka po okolí, foto, a konstatujeme, že je nám fakt dobře. A to netušíme, co nás čeká za několik málo kilometrů. Henningsvær.

Odpoledne jako malované a tak nadšeně couráme po uličkách Benátek severu a opět fotíme a fotíme. Něco úžasného. Ten klid a pohoda. Doporučená cukrárna nás lákala jako odměna, přesto jsme se rozhodli mlsání odložit a raději věnovat čas městu. Při zpáteční cestě nás zaujala přeplněná místní pláž, ale odvahu smočit se jsme neměli.

Dle Vašeho itineráře míříme na vyhlášené surfařské pláže. Opět úchvatné scenérie. Krátká zastávka u cesty pár fotek sušáků s tresčími hlavami, nějaký ten suvenýr a hurá na pláže. Po vlnách sice ani památky, surfaři byli taky už doma, za to oveček bylo dost. Lépe řečeno dost bylo toho, co po ovečkách zbylo. Kličkujeme mezi trusem a užíváme si místních Laponců prodávajících suvenýry.

Ubytování v kempu Skagen. Ráno trošku mráčky, ale fotky z pláží nádherné. V kempu jsme byli svědky, jak vypadá Norsko na kolech nebo pěšky. Do kempu dorazila skupina turistů po týdenním pobytu v horách a kemp využili jako čistící stanici. Sprcha obsazeno, kuchyňka obsazeno, prádelna obsazeno a to jich bylo asi 7. Zlatý obytňák.

Poslední den na souostroví Lofoty striktně dodržujeme časový plán a vše směřuje k odplutí do Bodo. Trošku jsme zakufrovali v kempu a tak míříme do Reine. Nádhera, ale to co nás čekalo v městečku A bylo nad naše očekávání. Trávíme zde většinu času, užíváme si atmosféry konce světa, poklidné rybářské vesničky s nezapomenutelnou architekturou.

Poměrně včas otáčíme zpět do Moskenes. To abychom něco neprošvihli. Při příjezdu k trajektu cca o 2 hod dříve neb jsme chtěli něco sníst a projít si město, nás zarazila kolona motorkářů a trajekt, který byl zcela zaplněn. Při dotazu na čas odplutí a kontrole našich voucherů nám bylo sděleno, že čekají jenom na nás a že odplouváme o 1,5 hod dříve. Šok je slabé slovo. Najíždíme na záď, trajekt zavírá vrata a my se nestačíme divit. Pár fotek odplouvající lodi. Nacházíme místo u stolku jedné veselé Italky a za chvíli postupně odpadáváme.

Vylodění v Bodø, natankovat plnou do obytňáku, rychlá večeře a všichni spát. Tedy až na řidiče. Tentokrát jsem si naordinoval jeden z několika nočních přejezdů a v poměrně dobré kondici vyrážíme směr Trondheim. Při přejezdu polárního kruhu nemilosrdně budím posádku a vyháním je ven z vozu. Na jedenáct v noci slušná hodinová pauza.

V šest ráno jsem doslova upadl do kómatu na jedné Shellce asi 150 km od Trondheimu. V devět opět tankujeme plnou a hurá do města. Díky neznalosti jsem zaparkoval tu obytnou obludu přímo v centru u náměstí se sochou Olafa. No žádná pokuta a všude blízko. Super.

Po čtyřech hodinách courání po městě chrám, pevnost, přístav, náměstí, atd. jsme unavení, ale plní dojmů. Přemýšlíme jak si zkomplikovat cestu zpět do vlasti. Hlavně aby to bavilo děti. Vyrážíme tedy směr Ålesund. Atlanterhavsparken bylo tím lákadlem, kterému nešlo odolat. I Ålesund je nádherné město. Trávíme zde noc a následující den. Odpoledne přejíždíme do Hellesylt.

Osobně mě překvapilo, jak to bylo relativně blízko. Tedy ujeli jsme to celkem i s naším pomalým obytňákem v poho. Míříme na ubytování do kempu a k našemu překvapení jsme tam jediní. Odpočíváme v autě a žena vaří večeři. Najednou dunění hukot a zvuk, který jsme nebyli schopni identifikovat. Vyrážíme z vozu, vytřeštíme oči a 20m za autem kotví obří zaoceánská loď. Děs. Naštěstí odplouvá zhruba po hodině. Neskutečný zážitek. Vracíme se ke studené večeři. Noční procházka s návštěvou místního bílého kostela byla taky bezva.

Ráno vyrážíme jedním z prvních trajektů k dalšímu dílčímu cíli městu Geiranger. Sedm sester na levoboku a řada nádherných vodopádů po celé plavbě jsou nezapomenutelné. V přístavu opět šok v podobě čtyř zaoceánských lodí. K naší škodě vyhodnocujeme situaci a necháváme město stovkám turistů z lodí.

Rozhodli jsme se vystoupat na vyhlídku Dalsnibba. Výjezd obytným vozem na tuto vyhlídku byl také nezapomenutelný. Ještě, že jsme měli funkční první a druhý rychlostní stupeň. Pohled na fjord z 1500 m.n.m. stál za ten risk. Lehce obědváme o malého jezírka a míříme k ledovcovému splazu v národním parku Jostedalsbreen. Úžasné se  takhle navečer protáhnout na 3 hodinovou túru.

Vnímáme, že začíná být všem dnům konec a tak opouštíme nádhernou přírodu s příslibem návratu. Já, volant a obytňák opět jízda přes noc až do brzkých ranních hodin. Parkoviště u skokanského můstku v Lillehammeru posloužilo k dospání. Kromě nás si zde ubytování a základnu zřídila také skupinka motorkářů z Německa. Skokanské můstky, olympijská vesnice, město a hurá do Oslo.

Do Oslo přijíždíme v odpoledních hodinách a začíná poprvé poprchávat. Konečně, říkáme si, a vytahujeme deštníky, které byly zahrabané fakt hodně hluboko. Nikam nespěcháme a tak si užíváme centra města, výměnu stráží u Královského paláce, tržnice, místní restauraci, přístav, a řadu památek tak, jak nás vede průvodce. Dcera měla jedno přání v podobě procházky po budově státní opery Oslo. Říkal jsem si, copak se dá po budově chodit. V Oslu ano a tak jsme už do jasně modré oblohy fotili úžasnou stavbu posetou lidmi.

Pozdě v noci vyrážíme přes Goteborg směr Trelleborg. Spíme nedaleko Halmstad na dálnici. Ráno jsme zjistili, že stojíme vedle obřího autobazaru z bobily všeho druhu a tak necháváme dětem osobní volno a jdeme se kochat tím luxusem na cestování. Do Trelleborgu dorážíme zhruba o páté odpoledne a pomalu se připravujeme na poslední plavbu trajektem a dlouhou cestu z Rostocku do HK. V sedm ráno jsem se s obytňákem pověsil za jeden dánský kamión a valíme směr ČR.

Kolem 17 odpoledne mačkám z posledních sil ovladač k bráně a s vděčností za těch šestnáct dní a taky, že se máme kam vracet tleskáme, protože náš let ze severu právě přistál. :-) :-)