Rozvodněné řeky, laviny a sesuvy

Loňský rok byl dle meteorologů nejvlhčejší  za 40 let a rokem mnoha přírodních pohrom. Vše tomu nasvědčuje, že r. 2014 bude horším než r. 2011, jenž byl nejnákladnějším rokem za poslední dvě dekády, co se týče výše pojišťovnami vyplácených odškodnění.

Rozvodněná řeka na západě Norska vyřezávala v listopadu minulého roku břehy daleko od původního koryta a divoký proud sebou bral jak domy, tak pozemky, na nichž stály. Norové si opět uvědomili, že dům není jen místo, kde bydlíte. Je okruhem rodinného života a ohniskem vzpomínek, jež jste budovali spolu se svými blízkými. Nelze ale lidi nutit k tomu, aby se z rizikových lokalit vystěhovali.

Podle tvrzení pojišťoven jsou však z hlediska množství napáchané škody daleko nákladnějšími průtrže mračen ve městech. Mnohé z měst finančně nezvládají průběžně modernizovat, vylepšovat a rozšiřovat kapacitu pro stále rostoucí množství vody, která protéká vodovody a stokami.  Odhady a studie hovoří o nutných investicích v astronomické částce 490 miliard norských korun. Extrémní množství srážek v hustě zastavěných oblastech s poddimenzovanými sítěmi páchají škody za miliardy norských korun ročně. Podle hlavního poradce přizpůsobování se podnebí Jonase Vevatneho z firmy Rambøll prostřednictvím norského časopisu Teknisk Ukeblad  se stavební činností - pokrýváním velkých ploch asfaltem a betonem blíže u řek a jezer dosáhlo nové zranitelnosti. K smutné zkušenosti Norů přispěla skutečnost, že neexistoval žádný veřejný úřad, jenž by odpovídal za škody způsobované povrchovou vodou, takže mnoho majitelů domů bylo nuceno protrpět soudní řízení, aby se otázka vyjasnila.

Řada okresů nebezpečí povodní dosud nezaregistrovala. Mnoho pracovníků oddělení územního plánování prý nemá dostatečné znalostí o nebezpečích přírodních pohrom, když povolují stavby, byť je to jejich povinností, aby toto posuzovali a zkoumali. V posledních letech se uvažuje o tom, že by měly okresy v případě škod finančně odpovídat pojišťovnám, jelikož okresy nesou odpovědnost za udělování povolení k stavbám na jednotlivých místech.

Podle norské správy silnic by zabezpečení jen 700 nejnebezpečnějších míst stálo 25 až 30 milionů norských korun. Některé z úseků byly postiženy sesuvem i vícekrát v poslední době. Pochopitelně s nadsázkou lze říct, že jediným bezpečným a trvalým řešením nebezpečí sesuvů by bylo zrušení gravitace. Nebo by snad měl být zřízen nový úřad, jenž bude ověřovat a schvalovat hory, pohoří, profil a příkrost svahů. „Neschválené hory“ by byly zabezpečeny tím, že budou zalité do betonu, případně řízeně a kontrolovaně strženy, jak navrhují někteří Norové - ne však zcela vážně.

Kvůli lavinám v zimách bohatých na sníh, je často izolována část obyvatel, někteří až desítky dnů. Zejména se jedná o oblasti na severu Norska, na Lofotech či Vesterálech. Samostatnou kapitolou jsou polární oblasti Laponska. Lidé se s tím naučili žít a znají zvláštní varovné zvuky, které jsou předzvěstí přicházející laviny zavalující části silnic. Řešením je stavba tunelů, jenže takové stavby jsou velice nákladné.

Počasí v Norsku je rozmanité a sesuvy půdy jsou nejčastější a nejvážnější přírodní pohromou. Mnoho z největších pohrom byly obří sesuvy hlíny v relativně plochých oblastech ve střední a východní části Norska. Dosud největší sesuv tohoto druhu byl ten v Gauldalu, jenž si v roce 1345 vyžádal přibližně 500 životů a při sesuvu ve Verdalu v na konci 19. století zahynulo 116 osob. Zato nejznámější tafjordské neštěstí z roku 1934, kdy se velké části horstva sesunuly do fjordu, což způsobilo vlny až 74 m vysoké, jež ničivou silou vymazaly přilehlé pobřežní usedlosti z mapy.

Je zřejmé, že nelze lidi nutit k tomu, aby se z rizikových lokalit vystěhovali. Navzdory relativně vysokému riziku, že se něco v průběhu jejich života stane, většinou se nechtějí stěhovat, neboť jsou k místu silně vázáni a ke všemu, co znají a čemu jsou navyklí. Bylo by tomu jinak, kdyby se vědělo, že k tomu dojde třeba příští měsíc.