Lysefjord a Kjeragbolten

​Druhá část našeho cestopisu z Norska začíná horskou túrou na Kjerag a ke známému obrovskému balvanu zaklíněnému ve skále nad šestisetmetrovou propastí a kolmou stěnou Lysefjordu. Probudili jsme se na krásném místě u řeky v březovém hájku pod skalou do slunečného dne a brzy vyrazili dál do norských hor směrem nad vesničku Lysebotn, která hluboko dole u moře ukončuje dlouhý strmými skalními stěnami uzavřený Lysefjord. Poprvé jsme se setkali se specifičností norského počasí. Krásné teplé a slunečné počasí tady může paradoxně znamenat velké nepříjemnosti, protože úzký skalnatý fjord tu funguje skoro jako hrnec, ze kterého se valí pára. S východem slunce se skály a hladina moře prudce ohřívají a vytváří se opar, který postupně zaplňuje celý ten kamenný kotel a stoupá vzhůru až k samému okraji skalnatého trychtýře. A tak, když jsme dorazili na nástupní místo našeho výletu, přivítala nás mlha, přes kterou jsme neviděli ani na chatu u parkoviště, ani modravé hlubiny fjordu hluboko pod námi. Jednu výhodu to mělo - neměli jsme problém se závratí… A tak jsme i přes všudypřítomné „mlíko“ vyrazili na náš první a dle průvodce „lehký trek s dobou trvání cca 5 hodin“

Další zkušenost z norských reálií – vzdálenosti se v Norsku uvádějí v čase, za jaký na dané místo dojdete. Já k tomu dodávám vlastní poznání - Norové po horách nechodí, Norové po horách běhají. Naše cesta rozhodně trvala podstatně déle než údaje z průvodce. Z výpravy se stal spíše celodenní výlet, než malá dopolední procházka. Ale chápu, že těch několik norských turistů, kteří nás v poklusu předběhlo a po několika vteřinách zmizelo v mlze, bylo určitě za těch avizovaných pět hodin zpět i s přestávkou na svačinu.

Součástí výstupu je samozřejmě kochání se krajinou. „Štěstí jsme šli naproti“ a po zdolání prvního stoupání jsme si mohli výlet vychutnávat včetně obdivování okolních vrcholů a skal. Také pojem „lehká trasa“ je poněkud relativní. Vzhledem k velice častému používání pomocných řetězů a lan při prudkém stoupání po hladkém a hezky uklouzaném kameni a skalách a při využívání všech našich končetin se nám zdál trochu podceněný. Budoucí putování norskými horami teprve mělo ukázat, jak to v Norsku posuzují. Tedy ano - byla to lehká trasa.

Dostali jsme se až k tomu pověstnému balvanu Kjerag. Milosrdně se nám včetně nekonečné propasti schoval do mlhy. A tak, když už nebylo vidět do hlubin, stal se i ten výstup na kámen mnohem snesitelnějším. Na ukázku přikládám fotku „jak by to bývalo vypadalo, kdyby tam nebývala ta mlha“. Cesta z kopce dolů byla jako podle všech pravidel horší než cesta nahoru. Když jsme se konečně dotrmáceli dolů, čekalo na nás již skoro prázdné parkoviště, okupované pouze stádem místních žebravých ovcí – Norové už pravděpodobně několik hodin seděli doma u krbu. Ve společnosti početné skupiny motorkářů jsme poměrně rychle sjeli nekonečnými serpentinami silnice k hladině Lysefjordu. První výlet máme za sebou … povedl se a už také víme trochu více o tom „Jak to chodí v norských horách“

Další díly naleznete zde.