Norský jídelníček - sepětí s přírodou

Předsudky „znalců evropské kuchyně“ však tvrdí, že skandinávské země postrádají kvalitu a sofistikovanost, co se jídla týče. Finsko je dokonce často označováno za zemi s nejhorší kuchyní v Evropě.

Zásadní je však odlišný pohled na potraviny a stravování v Norsku od „zbytku světa“. Norové preferují, přesně v duchu svého obecného nastavení, jednoduchost, střídmost, účelnost. Respektují potraviny jako součást přírody, ať už se jedná o produkty vypěstované z půdy nebo o produkty ulovených zvířat.

Norský způsob přípravy jídla

Způsob, jakým Norové vaří a upravují jídlo, směřuje k udržení divokosti a původních chutí. Vypadá to, jako by se od dob Vikingů toho moc nezměnilo. Co se dá jíst syrové, jí se syrové, k tepelné úpravě se používá vaření ve vodě a pečení v troubě, málo smažení na oleji. Jedno z nejtypičtějších jídel je v tomto smyslu vařené jehněčí Fårikål.

Přesto, že Norsko je známé svým vřelým a uctivým vztahem k přírodě a intenzivně dbá o její ochranu, dlouhodobým předmětem vášní je norský postoj k tradičnímu lovu velryb a tuleňů. V obchodech lze běžné nakoupit velrybí nebo tulení maso. Pro nás tyto tak trochu exotické druhy masa jsou vlastně běžnou součástí norského jídelníčku. V restauracích si můžete objednat velrybí steaky nebo tulení guláš, u rybářů prodávajících přímo z lodi můžete koupit čerstvé velrybí a tulení maso například v Tromsø na tržišti na náměstí ve středu města.

Střetává se tu pohled „civilizovaného světa“, který vidí používání "roztomilých tuleňů" a "krásných majestátních velryb“ pro spotřebu lidí jako barbarský čin a pohled Norů, kteří tvrdí, že velryby a tuleni nemohou být chováni jako krávy a tedy musí být loveni ve volné přírodě. To podle Norů umožňuje, že zvířata mají nádherný život v jejich přirozeném prostředí, bez umělého chovu nebo geneticky modifikovaných potravin. Bez nároku působit jako soudce v této debatě je však skutečností, že lov velryb je pod přísnou kontrolu norských úřadů, každoročně jsou stanovovány jasné kvóty. Tato rozhodnutí činí Norové vzhledem k dlouhodobé tradici a hlavně znalosti poměrů na dalekém severu severských mořích. Dá se souhlasit s tím, že režim a kontrola je mnohem sofistikovanější, než kdyby ji prováděli úředníci z bruselských kanceláří.

Losos na talíři

Samostatnou kapitolou rybího jídelníčku jsou lososi - existují dva různé zdroje. Losos atlantský "divoký" a z chovu na rybí farmě. V obchodě se s největší pravděpodobností setkáte s druhou variantou, "divočáci" se prodávají jako losos keta nebo gorbuša. Rizikem u divokých lososů je možná kontaminace různými parazity a proto je nutné, aby byl divoký losos buď zpracován tepelně nebo před konzumací prošel silným zamrazením. U lososů z farem není zamrazení nutné. K produkci jedné tuny lososa z farmy jsou nutné dvě tuny drobných krmných ryb. 

Co se loví v Norsku

Dalšími zvířaty, která jsou lovena v Norsku k lidské spotřebě losi, tetřevi, jeleni a sobi. Lov těchto zvířat je opět řízen a podléhá přísným loveckým předpisům. Přesto, že se jedná o lovnou zvěř a její maso je určeno ke konzumaci, Norové se k těmto zvířatům chovají s respektem. Vidět losa v Norsku není vzácností, ale i přesto je téměř každý Nor nadšený, projde-li toto typické norské zvíře kolem jeho obydlí „na návštěvu“. Kapitolou samou pro sebe je organizace chovu sobích stád původními obyvateli – Sámy - v Laponsku.

Norsko by mohlo být dáváno za příklad šetrnosti a zodpovědnosti k životnímu prostředí. Téměř s uctivostí používá, co příroda nabízí. Neexistují zde žádné druhy zvířat, které jsou spotřebovány lidmi a které by byly zároveň v ohrožení nebo nebezpečí vyhynutí.

Takže i když mají norské speciality obecně malý obdiv od kulinářských odborníků, rozhodně pro svoje sepětí s tradičními přírodními postupy a pro svůj původní, k přírodě blízký jídelníček, má co nabídnout. Nakonec na zájezdu do Norska se o tom můžete přesvědčit na vlastní oči, tedy na vlastní chuťové pohárky.