Městečko Lom - vstupní brána do Jotunheimen

Lom patří mezi významná centra vlasteneckého hnutí, choulící se pod impozantními horskými velikány. Co se týče stavební architektury, je vzorem pro celé Norsko. Místní pravidla drží tradici, nové stavby mohou vznikat pouze v duchu původního stylu, mimo jiné nejsou povoleny ploché střechy budov. Místní lidé jsou hrdí na to, že jejich vesnice je pro kulturní zachování originality Norska následováníhodným příkladem.

Architektonické náměty roubeného sloupového kostela z roku 1158 a staveb místního skanzenu se promítají do stylu drženém i u ostatních staveb. Mezi nejtypičtější znaky původního stylu patří kladení plochých střešních tašek z místních druhů kamene a ručně stavěné zdi.

Tradiční obživu zdejších obyvatel zajišťoval lov, rybolov a provoz po kopcích rozesetých salaší. Půda, teplota a umělé zavlažování pomoci tající vody z hor dává ječmenu z údolí vysokou kvalitu. Unikátem je množství srážek – dokonce menší než na Sahaře – jen 270 mm ročně. Jak praví místní rčení: dá-li nám Bůh slunce, tak my si sami seženeme vláhu. I když pouze 1% půdy může být zemědělsky využíváno, má každý třetí obyvatel osady Lom své příjmy ze zemědělství. Umělé zavlažování odedávna umožňuje pěstování rozmanitých plodů včetně obilnin.

Městečko proslavil i kámen, a to především pískovec a jeho zpracovatelé. Každý rok se tu koná sraz sběratelů. Fossheim Steinsenter prezentuje ojedinělou sbírku nerostů, nejrozsáhlejší v celém Norsku. Exponáty sbírky pocházejí nejen z okolí Lom, zvlášť mnoho druhů nerostů je z pohoří Jotunheimen, mimo jiné také norský národní kamen - červený thulit. Norsk Fjellmuseum – Norské muzeum hor – přibližuje, jak se vyvíjelo soužití mezi člověkem a horami od primitivních loveckých kultur až po současnost cestovní ruchu. Dále se nás muzeum snaží naučit význam hor jako místo pro rekreaci a inspiraci.

Jotunheimen je nejkoncentrovanější oblastí velehor v Norsku. Najdete tady 27 nejvyšších vrcholů v zemi. Nejšpičatější z nich se jmenují Hurrungane. Kromě hor tu jsou bujná údolí, ledovce a veliká jezera. Říká se, že oči návštěvníků si tu neodpočinou. Málokde v Norsku je hranice lesů tak vysoko jako zde. Díky nevyužívání těchto lesů k intenzivní těžbě dřeva zde najdete i hodně pralesů a v nich žijící vzácné druhy ptactva. 

Teprve nedávno vyhlášený národní park Reinheimen poskytuje útočiště divokým stádům původních sobů čítajících okolo 2000 kusů. Kromě toho tu žije v závislosti na podmínkách pastvisek zhruba stejně tolik ochočených sobů. Většina oblasti není uzpůsobená rekreaci a cestovnímu ruchu. Motiv přísné ochrany původních přírodních podmínek vede k neusilování o turistickou propagaci této oblasti.

Pro krajinu jsou příznačné přírodní a morfologické protiklady: v západní části národního parku najdete rozeklané štíty, kamenná moře a tak prudké řeky, že je sotva přebrodíte. Směrem na východ je terén plošší a jemnější a převažují pláně. U Sponghøi a Vesleskjervdalenu si můžete prohlédnout zajímavé druhy krajin, které byly tvarovány vodou a ledem. Zcela na východě v oblasti Slådalsvegen se můžete kochat bohatou horskou květenou vyžadující, v Norsku spíše neobvyklou, vápenatou půdu.

Zájezdy do Norska mířící k horskému masivu a zároveň národnímu parku Jotunheimen, k chatě Juvasshytta pod nejvyšší horou celé Skandinávie Galdhøpiggen prochází údolím Bøverdalen. Říká se o něm, že je tak strmé, že se půda k obdělávání musí využívat „z lícové i rubové strany“.

Elveseter – v překladu Říční salaš – je jedním z nejimpozantnějších a nejúžasnějších hotelů v Norsku. Bývával zemědělským statkem rodiny Elveseter, jež ho přestavěla na hotel a dnes ho provozuje již po šestá generace. Zavítalo sem mnoho korunovaných hlav i jiných celebrit. Rodinná sbírka starožitností dodává místu atmosféru norské mytologie. Sagasøyla - Sloup ság - před hotelem znázorňuje dějiny Norska od sjednocení v roce 872 až do podepsání novodobé ústavy po vystoupení z unie s Dánskem v roce 1814. Sloup je až ke koruně krále Haralda Krásnovlasého vysoký 34 m. Původně se měl stát národním památníkem Norska a zdobit nádvoří před Parlamentem. Soutěž byla vyhlášená již v roce 1926 a zúčastnil se jí i Gustav Vigeland, sochař, jenž je autorem známých soch ve stejnojmenném parku v Oslo. Soutěž vyhrál Wilhelm Rasmussen, jenže sloup by uložen do skladu, odkud byl převezen na současné místo v Jotunheimenu v roce 1992. 

Pouť vaší dovolené v Norsku může pokračovat k největší soustavě vápenných jeskyň v Dumdalenu, či jet dále po nejvýše položené horské silnici v severní Evropě – národní turistické silnici Sognefjellsvegen přes pohoří Sognefjellet. Příroda tady každé léto rozehrává velké divadlo. Tuto oblast doporučujeme klientům preferujícím individuální zájezdy Norska bez průvodce a požadující itineráře šité na míru.