Úspěchy norské literatury ve světě

Ačkoli počtem obyvatelstva malé, se Norsko může pochlubit obzvlášť bohatou literární tvorbu a autory, kteří se již dovedli zapsat hluboko do vědomí čtenářů z celého světa.

Literatura není tradičním exportním odvětví, které lze ekonomicky kultivovat zvýšením výroby. Pokud se vám však podaří být v tomto oboru úspěšným, může být spouštěčem kontaktů a dialogů s lidmi z dalších zemí: vím o Číňanech, kteří znají Ibsena, ale o Norsku toho příliš neslyšeli. Řada Francouzů již shlédla představení J. Fosseho, jenže Norsko samotné téměř neznají. Severská exotika, jedinečná přirozenost, barvitost a kvalita literárních textů, spolu s určitými předsudky o panenském severu, kde se nic nepřístojného neděje, vedou k touze prohlédnout, co se odehrává pod vyhlazeným povrchem. Odpovídá to parafrázi, která občas s mírnou dávkou sebeironie koluje v norských společenských kruzích: „ … máme se daleko hůř, než jak je přesvědčen zbytek světa.“ Podle norského profesora literární vědy Hanse H. Skei zahraniční média, a to zejména britská, nalézají v severských detektivkách kromě příběhu samotného i kritické popisy společnosti a tamního sociálního systému.

Na propagaci a v jistém slova smyslu popularizaci novodobé norské literární tvorby se významně podílí autor knihy „Sofiin svět“ spisovatel Jostein Gaarder. Poněkud odlišné literáty, jejichž překlady knih jsou úspěšně prodávány v cizině, představují Gunnar Staalesen, Anna B. Ragdeová, Tom Egeland, Åsne Seierstadová, Lars Saabye Christensen a Karin Fossumová. Jako červená niť se norskou literaturou táhne silná tradice epického vyprávění a dlouhých románů, jehož představitelem je dílo „Poloviční bratr“ Larse Saabyho Christensena. Tato kniha vyšla v roce 2004 také v České Republice.

Naprostým majákem čnícím nad ostatními norskými autory, který stanul na vrcholu žebříčku v mnoha zemích, je Jo Nesbø. Unikátní postava Harryho Holea excelentním způsobem spojuje vyváženost mezi líčením charakteristik povah jednotlivých osob, psychologií, sněním a anekdotami, napínavostí a rafinovaností dialogů. Harry Hole je sice naprosto svérázným detektivem, ale v současnosti je série jeho románových příběhů nejpopulárnějším norským dílem. Jo Nesbø  se svou sérií o doktoru Proktorovi rovněž figuruje na seznamu nejpřekládanějších norských autorů pro děti a mládež. V zahraničí častěji překládaným autorem detektivního žánru je také Jostein Gaarder. Obchodní marketing některých amerických knihkupců spoléhal na slogan „Pokud se vám líbí Stieg Larsson, bude se vám líbit také tato kniha (myšlena ta od Joa Nesbøa)“. Reakce Nesbøa na sebe nenechala dlouho čekat: „ Zkratkovitost tvrzení, že skandinávští autoři detektivních povídek mají něco společného, je pouhý mýtus. Hlavním společným rysem je to, že pocházejí z Norska, Švédska, Finska či Dánska“. To, že se severská literatura „hází na stejnou hromadu“ jako jednolitá kategorie, je pro nejednoho Seveřana nepochopitelné právě pro velké rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, autory a jejich kulturními tradicemi.

Norština je z pohledu světového rozšíření samozřejmě velice ojedinělým jazykem. Paradoxem této skutečnosti je však realita, že nejvíce čtoucím národem světa jsou právě Norové. Podle norského statistického úřadu téměř každý čtvrtý Nor denně usedá k četbě nějaké knihy.

Z evropských zemí je norská literatura, vč. té odborné, asi nejpopulárnější v Německu. Německé překlady norských knih často bývaly pro norskou literaturu vytouženou branou k dobytí dalších jazykových knižních trhů. Zájem čtenářů po pouhém prvním týdnu prodeje prvního nákladu knihy Larsa Myttinga o palivovém dříví stačil k tomu, aby se nakladatelé pustili do dalších výtisků.

Jeden z nejznámějších britských nakladatelů Christopher MacLehose, jenž objevil Stiega Larssona, varoval severskou krimi scénu před sebe samou. Detektivek se prý vydává nad rámec únosnosti a to ředí a snižuje kvalitu textů i příběhů. Na knižním trhu se objevuje daleko více autorů než dříve, a proto je údajně nevyhnutelné, že se laťka kvality posune dolů, prohlásil MacLehose. Přesně opačný názor zastává nakladatelka Anne Fløtakerová z nakladatelství Cappelen Damm:„Je tomu naopak, čím více knih, tím lépe, poněvadž kvalita roste právě díky konkurenci.“

autor článku: Yngvar Brenna, další články tohoto autora sledujte na jeho blogu na HNdialog