Norská vlajka

Ve staré norštině byl havran populárním symbolem představujícím sílu a moudrost mytologického boha Odina.

Od dob krále Saint Olav (první král Norska), který se pustil se do bitvy u Nesjar s protáhlou vlajkou vlající vysoko na jeho lodi, byli norští králové pokaždé o něco odvážnější a kreativnější, co se podoby vlajky týče. Například vlajka krále Inge I zobrazovala červeného lva na zlatém pozadí. Jeho nástupce, král Magnus Erlingsson, vyznával se zlatým lvem nesoucím sekeru a červenou korunkou na lví hlavě. Vzhledem k tomu, že toto zobrazení se od roku 1280 stalo pravidelným v norské historii, zůstává tato vlajka dodnes standardou norského krále.

Vlajku krále Norska (Royal Standard) můžete i v současnosti vidět na zájezdu do Norska, jak vlaje nad Královským palácem v Oslo a naznačuje, zda král je či není přítomen v paláci.

Od 16. století, kdy bylo Norsko přičleněno k Dánsku, byla používána i dánská vlajka Dannebrog. Od roku 1814, když se Norsko částečně stalo nezávislým na Dánsku, byl norský lev umístěn do levého horním rohu původní dánské vlajky. Nicméně, v dobách, kdy Norsko bylo ve společné unii se Švédskem, byly ze strany Švédů silné tlaky směrem k Norům k používání švédské vlajky s bílým křížem na červeném pozadí.

V roce 1821 vzniká nová vlajka Norska, která symbolizuje naději a svobodu norských lidí. Autorem této vlajky je Fredrik Meltzer, jeden ze signatářů nové norské ústavy v roce 1814. Podnikatel a člen norského parlamentu Meltzer navrhnul nordický kříž, symbol křesťanství - svazek božství (svislá čára) a světa (vodorovná čára) - tak, aby odrážely vazby Norska k Švédsku i Dánsku. Barvy červená, bílá a modrá představují jednotlivá práva a rovnost příležitostí, které byly hnací silou francouzských a amerických revolucí. Nová vlajka Norska byla parlamentem přijata v květnu 1821, avšak švédský král odmítl podepsat zákon o nové vlajce, schválil alespoň dovolené použití vlajky k civilním účelům.

V roce 1844 byly do vlajky přidány trojúhelníčky motivů švédské vlajky, aby splňovaly zákony pro variantu válečné vlajky. Tato vlajka byla používána v celém Norsku a pro relativní chaos barev získala přezdívku sildesalaten (sledí salát).

Vzhledem k tomu, že vlajka zobrazovala rovné postavení mezi oběma státy, stala se v Norsku docela populární. Když Norsko zatoužilo po absolutní nezávislosti, ztratila vlajka na své oblíbenosti. V roce 1905 Norsko odpoutalo se od Švédska a nová vlajka již bez švédských motivů přivítala nastupujícího norského krále. Norové jsou na svou vlajku velmi hrdí, během dovolené v Norsku se s ní setkáte u každého domu. Kromě vlajky Norska je v této zemi dovoleno používat i vlajku Laponska, ale o tom píšeme v jiném článku této rubriky.