Špicberky - exotika v sousedství severního pólu

Nejmrazivější, nejsevernější, nejnehostinnější, nejřídčeji osídlený, nejvzdálenější od hlavního města Norska a zároveň nejexotičtější a nejbližší k severnímu pólu – to vše jsou atributy, které charakterizují toto norské souostroví omývané z jihu Barentsovo mořem a ze severu Severním ledovým oceánem.

Špicberky – anglicky Svalbard – se nachází na půl cesty mezi nejsevernějším cípem norské (a zároveň evropské pevniny) a severním pólem. Téměř dvě třetiny z celkové plochy těchto ostrovů (62.600 km2) jsou pokryty ledovci a trvale zmrzlou půdou. Je to území, kde se nachází několik přísně chráněných přírodních rezervací a národních parků. Díky Golfskému proudu jsou však jižní pobřežní oblasti překvapivě obdařeny poměrně úrodnou půdou, v období polárního dne tedy v květnu až srpnu se zde teploty mohou pohybovat v rozmezí 10°C až 20°C. V zimě se však situace dramaticky mění – věčná tma a teploty, které mohou snadno překonávat hranici mínus 35°C. Vítaným zážitkem tohoto období však mohou být fantaskní tvary naplno svítící Polární záře.

Na Špicberkách se setkáte s mnoha druhy arktické fauny. Tím nejtypičtějším a nejčastěji zmiňovaným je jistě lední medvěd. Jeho přítomnost a relativní nebezpečnost pro místní i návštěvníky vede k povinnosti pohybu turistů ve skupinách, jejichž vůdce musí být ozbrojen pro případ ochrany před napadením touto arktickou šelmou. Chodit se zbraní přes rameno je zde běžným obrázkem, místní obyvatelé jsou vybaveni puškou nebo pistolí a často ještě i signální pistolí k odstrašení případných medvědích útoků. Na nejsevernějším norském území se setkáte i s dalšími představiteli severské říše zvířat: na pevnině uvidíte polární lišky, soby, množství druhů ptáků, na moři tuleně, mrože a velryby.

Historie Špicberků je spojena především s objevitelskými cestami polárníků a dobrodruhů. Jméno objevitele těchto ostrovů, holandského průzkumníka Willema Barentse dostalo i zdejší Barentsovo moře. Na konci 19.století byla na ostrovech objevena bohatá ložiska černého uhlí. K životnímu prostředí necitlivá těžba dodnes vydává svědectví na některých místech v okolí sídla Longyaerbryen.

Jedinými komunikacemi na Špicberkách je příjezdová spojnice mezi letištěm a centrem Longyaerbryenu. Ostatní doprava se odehrává buď na lodích, sněžných skútrech nebo malými letadly. Spojení s norskou pevninou zajišťují letadla z Tromsø.

Cílem individuálně sestavených zájezdů na míru pro naše klienty je Isfjord, národní park Nordre Isfjord, výpravy na moře k ledovci Esmarksbreen, hora Alkhornet a ledovec Borebreen.