Na velryby do severního Norska

Velrybí safari za polárním kruhem – oblast souostroví Lofoty, přesněji Vesterály a jejich nejsevernější ostrov Andøya. Dalšími vhodnými místy pro pozorování kosatek, plejtváků, sviňuch a kulohlavců černých jsou ostrov Senja a ostrov Sørøya u fjordu Tysfjord. Určitě je vhodné si ověřit, který druh velryb se na daném místě nachází právě vzhledem k danému ročnímu období. Součást života velryb je jejich migrace, pohyb mezi teplejšími a studenějšími vodami.

K nejvyhledávanějšímu a nejoblíbenějšímu programu na zájezdu do Norska patří setkání s kostkami. Tito ladní dravci se nacházejí na vrcholu mořského potravinového řetězce. Ačkoli většina kosatek žije v Antarktidě, ale podle údajů Norského polárního institutu v Tromsø se početná hejna kostatek nacházejí také na severu - v Norském a Barentsově moři. Na vrcholu jejich sezóny jich zde plave okolo třech tisíc kusů. Menší část z tohoto počtu kosatek tráví léto také v okolí norského souostroví Špicberky (angl. Svalbard).

Kosatky jsou největšími zástupci čeledi delfínovitých. Přestože jsou lepšími a organizovanějšími lovci než žraloci a někdy bývají přezdíváni zabijáky (o čemž svědčí i anglický název těchto velryb – killer whale), na člověka v zásadě neútočí a potápěči se k nim mohou bez problémů dostávat do velmi blízké vzdálenosti. Dospělí jedinci dorůstají délky až devíti metrů, váží až 5,5 tun. Samice, které žijí déle než samci, se dožívají až 80-90 let. Přejete-li se k těmto báječným tvorům také dostat blíže, doporučujeme vám jet na Lofoty. Nejlepší termín na pozorování kosatek je období mezi říjnem a únorem.

Při lovu nahánějí především sledě do hustých hejn. Organizace lovu má přísná pravidla. Některé kosatky kořist „zadržují“, zatímco jiní členové skupiny vplavou do hejn a ocasními ploutvemi ryby umlátí. Spolupracují také při lovu i větších druhů kytovců, které nutí potápět se, až do jejich vyčerpaní. Stanou se pak snadnou kořistí hladových kosatek. 

Plejtváci malí jsou podle Norského polárního institutu nejpočetnějším druhem v norských vodách, pravděpodobně jejich počet vysoce přesahuje přes sto tisíc jedinců. Dosahují délky 10 metrů. Osamělí jedinci nebo po dvou až třech bývají vidět u Špicberk na jaře a v létě. Plejtvák nebo-li keporkak je také nazýván zpívající velrybou – zvukové projevy je možné slyšet hlavně v období páření.  

Sviňuchy dosáhnou délky necelých dvou metrů a je tedy nejmenším druhem kytovců v norských vodách. Žijí v hejnech o dvou až šesti jedinců a jejich největším nepřítelem jsou kosatky. V norských fjordech patří mezi ty druhy kytovců, které lze spatřit nejčastěji.  

Kulohlavci černí dorůstají délky přes sedm metrů, váží až čtyři tuny. Bývají popisováni jako velice společenští se silnými pouty mezi sebou navzájem, podobně jako u kosatek. Tvoří hejna o velikosti deseti až padesáti, někdy až kolem dvou set jedinců. Při potápění nezůstává jejich ocasní ploutev nad hladinou jako u některých ostatních druhů velryb. V norských vodách jsou nejčastěji spatřeni poblíž Špicberků, ale příležitostně jsou známá také pozorování v kraji Møre og Romsdal, jako třeba ve fjordu Hjørundfjorden. Zde žije hodně makrel, které kromě sépií patří k hlavním zdrojům potravy kulohlavců černých.

Jako úžasný bývá líčen způsob, jak kulohlavci černí spolupracují při lovu makrel. Hejno se rozdělí do několika skupin, které se ponoří současně a po takových pěti minutách vytlačí makrely nahoru na hladinu, než začnou plavat do kruhu, aby ryby stlačovali dohromady.

Mezi Nory se najdou i tací, kteří se mezi hravými kulohlavci i koupali. Někteří proto nabádají turisty trávící dovolenou v Norsku, aby se nebáli a nedodržovali odstup jako ke kosatkám, které prý bývají k lidem více nedůvěřivé. A nejlepší čas na pozorování kulohlavců černých bývá v září a říjnu. V některých fjordech je to podle místních znalců dokonce stále pravidelnějším jevem.

Pro mnohé překvapivě často lze v norských fjordech spatřit také delfíny. Stávají se čím dál častějšími návštěvníky norských mořských vod. Mezi delfínovité patří i akrobatické, zvědavé a hravé plískavice bělonosé, které lze potkávat třeba v kraji Nordland v severním Norsku, když každé léto táhnou na sever k Barentsově moři. 

Chcete se s (pro nás jistě exotickými) obyvateli mořských hlubin setkat a vidět je na vlastní oči? Příležitost je třeba chytit za pačesy… a nezapomeňte dobrou kameru nebo foťák.